Domácí bezová limonáda

Květen / červen. Bílá projasňuje zelené koruny stromů. A také černý bez zněžněl drobnými bělounkými květy, jejichž půvab spatříte jen, když se k nim přiblížíte. 

Černý bez mě k sobě přitahuje svou vůní už zdálky. Ráda se u něj zastavím a nechám svůj nos šimrat pelem z tyčinek plných mihotavých slunečních paprsků.

 

Stojím a nechávám skrze sebe proudit energii bezu. Otevírá mé srdce něžnosti. Vůbec nepotřebuje okázale velkolepé květy viditelné z dálky. Jeho síla je taková, že se k němu přiblíží jen ti, které si zavolá jeho vůně. Některým nevoní a nejsou na něj naladěni, a tak ho budou míjet. Pro obě strany to je v pořádku. Nepotřebuje oslovovat každého. V jeho jemné kráse spočívá jeho síla a ochrana: samozřejmě jen pozemsky dočasná.

Připomínají se mi slova z praktické a mile moudré knihy „Bylinky pro děti a maminky“, kde Magdalena Staňková – Kröhnová uvádí u prastaré poselství bezu pro naši psyché:

„Odolná a skromná rostlina bezu je schopná zdravě růst i v nepříznivých podmínkách. Může posílit naše sebevědomí a pomoci těm, kteří se příliš podceňují a dodat jim sílu k naplnění vlastní cesty. Poctivě žij a vše bude ti dáno; kdo je spolehlivý, kdo trvale navozuje atmosféru důvěry a bezpečí, ten je vyhledáván a ceněn.“

Uvědomuji si, jak mi květy bezu pomáhají hlouběji dýchat, jak se té sladké vůni smíchané s vlahým jarním vzduchem otevírají moje plíce i celé tělo doširoka. 

Tam, kde nám to voní se instinktivě víc rozdýcháme a tak jsou nás příjemné vůně květů, bylin povzbuzují k většímu dechu života. Otevírají nás. Příjemně voňavý vzduch je prý plný energie a prány. To nevím, ale vím, že na m působí jemně,  harmonizačně a tak mě osvěžuje.

Kontrastně pak vnímám jízdu autem po rychlodráze, kdy ventilace přináší zvenku jinou kvalitu: dávku tvrdého vzduchu, plného těžkých kovů z výfuku auta přede mnou. Hrudník se zavírá a instinktivně tělo téměř přestává dýchat, i když ho k dechu lehce nutím, tělo ví své.

Vzduch venku je tyto dny sycen bezem a já taky.

Neodolám a zase trhám květy bezu, abych si jejich krásu a vůni donesla domů.

 

Čisté květy bez broučků ponořím do vody, aby zkrásněla, přidám citrón a med a piji hned lahodný jarní nápoj.

 

A nejsem jediná, kdo květy opět na jaře sbírá. Dávno lidi ví, že z téhle květeny je možné vyrobit lahodnou bezovou vodu i lahodný sirup.

Kromě bezové vody si z jeho květů můžete levně vyrobit i trvanlivější sirup, který vám zpříjemní horké dny, ale i dny v zimě, kdy si tak připomenete jarní vůni a sluníčko.

Černému bezu se říká lidově například chebzí, bezinky, bzinčí nebo pukač. Jeho květy se nazývají krkolomně „kosmatice“.   Květ má účinky potopudné a močopudné, podporuje tedy detoxikaci organismu. Dále ochlazuje, je vhodný při horečkách. Posiluje imunitu, zpevňuje cévní stěny a působí příznivě při křečových žilách i revmatismu.

Někdo bez nazývá i smradinky, z čehož je vidět, že ne každému voní tak jako mne.

Raději bych ho nazvala černobílý. Na jaře je totiž ozdoben bílou jemností jako je závoj nevěsty a nevinnost dítěte. Až později v srpnu vyzrává do černofialových tónů. U bezu vnímám spojení dvou pólů světla bílé a černé. Na jaře přináší světlo, září bílými květy a osvěžuje. Na konci léta světlo tlumí černými plůdky, zklidňuje a ztišuje.

Bez černý je keř nebo malý stromek s rozvětvenou korunou. Má šedohnědou rozpraskanou kůru a větve jsou uvnitř vyplněny bělavou dření, lidově zvanou duší. Mladší větve jsou zelené, starší dřevěné.

Vstřícné listy vyrůstají již časně zjara. Listy jsou lichozpeřené s dvěma až třemi páry lístků dlouhých do 20 centimetrů. Jednotlivé lístky jsou vejčité anebo podlouhlé, na vrcholku špičaté a pilovité. 

Květy u bezu uvidíme od konce května do července: Bezové květy jsou velmi drobné, žlutobílé a jsou směstnány v bohatých plochých vrcholičnatých květenstvích, lidově zvaných bezinky. Mají pětizubý kalich a nažloutlou korunu, která je složená z pěti na bázi srostlých lupenů. Tyčinek je pět s velkými žlutými prašníky.

Plody, které se lidově nazývají bezinky, dozrávají koncem srpna. Jsou to kulaté trojsemenné peckovičky, mající asi 6 mm v průměru. Zralé jsou černofialové až černé s purpurově červenou šťavnatou dužninou.

Černý bez je velmi ceněný keř pro své blahodárné účinky nejen pro tělo, ale i pro duši.  Měl ho v oblibě i Hippokrates. Kočovní cikáni ho nikdy nepoužili na oheň, uctívali ho jako magický strom. Naši čeští předci úctu k němu vyjádřili pořekadlem: „Před heřmánkem klekni, před bezem smekni.“

Tento „keř čarodějný“ prý uchovává mocné duchy a dobré víly. .Z bezového dřeva se proto vyráběly kolébky pro děti ve víře, že duch stromu ochrání miminko. Nevěsta dostávala ke svatbě dvě sazenice bezu. Jednu měla zasadit před okny a druhou u stodoly.

Sambucus canadensis (elderberry)

Bez černý je původní dřevina českého venkova, která roste po celé Evropě i na Sibiři. Najdete ho ve světlých lesích nebo na jejich okrajích. Roste hlavně na vlhčích místech nebo v půdách, kde je hladina spodní vody dostatečně vysoká.  Bez dobře snáší vyšší obsah dusíku v půdě. Proto se mu daří na okrajích polí či cest, na rumištích, pustých místech, na skládkách, u zdí i plotů.

A teď už konečně slibovaný poklad pro naše chuťové pohárky.

Bezový sirup pro labužníky

Není sice raw a 100% dle pravidel zdravé výživy, ale je domácí a vhodný na uskladnění. Vydrží vám i do prvních zimních měsíců, nejdéle asi rok.  Pokud přivřeme oči nad rafinovaným cukrem, je tato šťáva plná zdravého pylu a prospěšných látek. To právě množství pylu určuje kvalitu sirupu, proto je dobré sbírat černý bez opravdu v nejlepším květu.

Šťáva pak může mít i pylové usazeniny, ale to není vůbec na závadu, spíše naopak. Černý bez podporuje mimo jiné detoxikaci organismu a působí proti nachlazení. V jiných receptech se dává na okyselení a konzervaci kyselina citrónová, ale tu jsme nahradili dostatečným množstvím citrónové šťávy (může být i kvalitní zakoupená z vymačkaných citrónů) a sirup byl výborný. Možná snad jen nevydrží tak dlouho otevřený a je potřeba rychleji spotřebovat.

Bezový sirup vařili naši předkové už v 8. století před naším letopočtem. Ve starém Římě byl dokonce považován za lék proti kašli, teplotě a zahlenění. Podával se nemocným, kteří trpěli horečkami či záněty průdušek.

Ingredience:

  • 30–40 bezových květů
  • 2 kg krupicového cukru (či hnědý přírodní nebo třtinový, kokosový apod. prospěje chuti i tělu)
  • 6 ks bio citrónů (místo kyseliny citronové)
  • 2 l vody

Postup:

  1. Bezové květy nasbírám za suchého počasí, v čistém prostředí, bez mšic. Květy totiž neoplachuji, pouze vytřepáním z nich odstraním drobný hmyz.
  2. Dva litry vody převařím, nechám zchladnout a naliji na květy ve smaltovaném hrnci.
  3. Přidáme šťávu ze tří citronů a tři citrony nakrájím na kolečka.  Vše nechám 24 hodin louhovat. Květy krásně předají svou vůni i účinné látky do vody
  4. Po uplynutí této doby přecedím přes plátno, gázu nebo jinou látku. K tekutině přidám cukr (může se alespoň částí nahradit medem), zahřeji a míchám než se cukr rozpustí, může přijít až k varu, sirup sliji do lahví.
  5.  Sirup je určený k rychlejší spotřebě, uchovává se nejlépe v chladničce.
  6. Hotový sirup sliji do čistých vyvařených lahví a uzavřu propařenými víčky, které jsem vytřela čistým alkoholem. Sirup z černého bezu podle už nesteriluji.

A na co nezapomenout:

  • Jelikož jsou bylinné sirupy velmi chutné, nesou riziko ,že  si děláme z nich nápoj poměrně často, což vede k nekontrolovanému přijímání cukru. 
  • Neměl by se užívat dlouhodobě. Bez černý patří mezi léčivky, mělo by se k němu tedy přistupovat jako k léku.  
  • Jelikož se dělá z účinné drogy – Flos sambuci – bude přirozeně účinkovat, a i bezový sirup bude potopudný, močopudný a mírně projímavý.
  • I když bylinné sirupy vydrží i rok, je lepší spotřebovat je do tří  až šesti měsíců od výroby.
  • Sirup uchovávejte v chladu a po otevření lahve v lednici.

Přeji vám příjemné osvěžení 🙂

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.