Moje největší chyba v raw začátcích

U každého to bude jiné. Ale mnoho lidí mívá problém s tzv. chudým jídelníčkem. Není to ale skutečný problém, je to více problém mysli, která věří domněnce o nutnosti pestré stravy. Když ale překročíte klec naučených pouček z dětství a rozhlídnete se v přírodě i za hranice naší kultury zjistíte, že výživa není závislá jen na rozmanitosti. Zvířatům třeba stačí jíst pár druhů plodin a nijak nestrádají. Existují vitální jogíni, kteří konzumují třeba jen mléko nebo brambory. Bohatství nespočívá vždy jen v rozmanitosti. Poznala jsem, že tu je i něco dalšího podstatného.

Velmi brzo jsem zjistila, že chybou pro mne bylo chybou snažit se jíst jako dřív, a mít ve stravě hodně “výživného a zdravého” a cítit se i nacpaně po jídle jako dřív, jsem jedla například příliš kořenové zeleniny, která pro mne v kombinaci s ořechy a semeny byla těžce stravitelná. Jedla jsem i klíčené obilniny, abych si připravila náhradu chleba, kombinovala jsem několik druhů ořechů se semínky kvůli “výživnosti” a k tomu přidávala ještě olej, což pro mé trávení bylo moc. Kombinace s vařenou stravou se mi neosvědčila, čemuž se v začátcích těžko vyhnete, když chcete postupovat pozvolně a nebojovat násilně s chutěmi. A taky ne vše sušené a syrově vyhlížející je skutečně syrové, něco z toho je i nějak tepelně upravené – například mořské řasy Wakame, zelené Nori plátky jsou již orestované (ty tmavé jsou raw), kešu oříšky se loupou za vysokých teplot apod.

Takže za největší chybu považuji, že jsem se zpočátku řídila víc podle nasbíraných cizích výživových předsudků než svým tělem a srdcem. Jakmile totiž jíte jinak (nemusí to být zrovna vitariánství, stačí vyřadit maso), než jedli vaši předci, okolí vás občas nutí tuto jinou cestu obhájit. Znejistěni okolím, s malou důvěrou ve své tělo a s dojmem, že jste málo zkušení, si můžete tvořit jídla podle toho, co se o potravinách píše, aby jste náhodou něčeho neměli nedostatek. Jídlo je pak těžce stravitelné.

Až časem zjistíte, že můžete, ale nemusíte nezbytně nutně studovat potraviny, pouze s vyjímkou sledování jejich přírodní kvality a čistoty od chemie. Když se umíte spojit s tělem sami přirozeně zjistíte, co a jak nakombinované vašemu tělu dělá dobře.

Osobně mi tehdy prospělo odhodit nastudované vědecké znalosti o potravinách, a jít svou cestou, což  se nevylučuje s tím, že se někdy inspirujete u druhých, ale s láskyplným nacítěním sebe sama.

Vaše nitra je sice nejlepším výživovým poradcem, ale záleží i nakolik dáte prostor svému srdci a posloucháte své vlastní tělo a ne diktát cizích pro vás nefunkčních myšlenek, které jste nevědomě přijali za své. Proto je dobré znát sebe sama a být více vědomý.

Když jsem odhodila všechnu tu vědu kolem jídla, přestala jsem být v kleci rozumu, v kleci vitamínů, bílkovin, tuků, minerálů a diktátu okolí, zažila jsem ještě větší příval zdraví a energie, protože jsem se opravdu sladila se svým tělem a duší.

Tělo je vždy pravdivé a vždy řekne, co přesně potřebuje. Nekoukám tedy na trendy, ale vlastní potřeby. Žádný směr podle mého názoru nemůže fungovat 100% pro každého člověka a jedinou cestou je právě to naslouchání sobě.

Postupně jsem si raw jídlo upravila na Jemné Raw a protože chutná i návštěvám, rozhodla jsem se své zkušenosti předat i ostatním. To jak začít s raw příjemněji a jemněji ke svému tělu i k sobě si můžete hned přečíst s v ebooku …

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.